Slovo prokrastinace se objevuje především ve spojení s pracovním či studentským životem velmi často. Při jeho vyslovení řada lidí znale pokyvuje hlavami a zbytek se přidá v okamžiku, kdy vyjde najevo, co toto cizí slovo přeloženo do češtiny reprezentuje.
S odkládáním úkolů se čas od času potýkáme téměř všichni. Skutečným problémem se prokrastinace stává až ve své chronické podobě, kdy člověku působí velmi vážnou a skoro nepřekonatelnou překážkuve výkonu práce a povinností. Naopak v malé míře může mít prokrastinace i pozitivní efekt. Často je spojena s lidmi, kteří toho i přesto nejen dost zvládnou, ale ještě ke všemu jsou velmi kreativní. „Správná“ prokrastinace může přispět k osvěžení těla i mysli a k přílivu nové energie, což může po návratu k původní činnosti vést k lepším výsledkům. Tímto způsobem však neumí s prokrastinací pracovat každý – často je lehčí se jí spíše vyhnout. Není však ani příliš účelné vyhlásit prokrastinaci nelítostnou válku. Způsobí to pouze zbytečné napětí navíc. Zlatou střední cestou může být naučit se s prokrastinací pracovat tak, aby nepůsobila škody a člověk ji dokázal mít pod kontrolou. Jak na to?
Začínejte zlehka. Co to v praxi znamená? Nezbytnou součástí splnění úkolu je začít jej plnit. Stačí přitom udělat jen první malý krok. Nemusíte se do všeho hned vrhat po hlavě. Existují totiž určité psychologické mechanismy, které vás nenechají v klidu, pokud máte jakoukoliv rozdělanou práci. Nejspíš to znáte sami. Jakmile víte o něčem, co jste nestihli dodělat, „visí“ vám to neodbytně v hlavě a nemáte klid, dokud to nedokončíte. První strategií, jak vyzrát nad prokrastinací, je prostě začít – alespoň pozvolna. I to se totiž počítá.
Porcujte. Stáli jste už někdy před úkolem, který měl ve vaší mysli podobu zdolání vysokohorského masivu? Spousta z nás tento pocit zažila. Může to být děsivé, a to až do takové míry, že se člověk nikdy nevydá na cestu. Příčinou bývá to, že jsme drceni představou zaměřenou na nesmírně obrovskou hmotu. Takový úkol se mnohem lépe plní, pokud si nejdříve naplánujeme, jakou výbavu vlastně budeme potřebovat a s kým se na výpravu vydáme. Poté seženeme vše potřebné. Pak se jede na místo, odkud výprava vyrazí do základního tábora, pak následuje první výškový tábor… Stejně tak je to i s pracovními projekty. Je dobré rozdělit si je na menší kousky a ty poté jeden po druhém plnit. Je mnohem snazší poslat mail s prosbou o informace nebo pomoc, zorganizovat poradu, připravit podklady a tak dále než se rovnou pustit do plnění celého projektu. Stejně tak je dobré dělat jednu věc po druhé – multitasking není dobrou volbou.
Nebuďte na sebe příliš tvrdí. Pokud se vám stane, že prokrastinaci přece jen na chvíli podlehnete, netrestejte se za to. Je mnohem pravděpodobnější, že se dostaví mírnější následky a pustíte se rychleji znovu do práce, pokud si dokážete místo výčitek prominout.
Najděte si dobrý důvod. Pokud se vám do něčeho zrovna moc nechce a cítíte, že byste mohli mít tendenci se danému úkolu vyhýbat, zamyslete se nad tím, jestli vlastně vůbec víte, proč se do toho chcete pouštět. Věnujte chvíli času hledání pro vás dost dobrého důvodu, proč úkol splnit. Někdy to chce hledat docela hluboko, ale pokud se vám to podaří a to, co vás čeká, souzní s vašimi cíli, hodnotami a přesvědčeními, získáte mnohem větší motivaci úkol dokončit – a tedy i výhodu při snaze dostat prokrastinaci pod kontrolu.
Pochybujte o svých pochybách. Lidé se sklony k perfekcionismu nebo naopak ke strachu ze selhání jsou poněkud znevýhodněni. Častěji se jim do hlavy vkrádají myšlenky zesilující obavy nebo naopak nároky na sebe sama. To může vést k úzkostným pocitům a následně k tendenci vyhýbat se činnostem souvisejícím s plněním daného úkolu. Je proto dobré hlídat si své myšlenky a těm, které s sebou přináší pochyby a úzkost, nevěnovat přílišnou pozornost. Už pouhé zatřesení hlavou může člověku pomoct se jich zbavit.