V naší praxi se poměrně často setkáváme s dotazy klientů týkajících se psychodiagnostiky. Ve většině případů jsou zaměřeny na to, jak vlastně psychodiagnostické metody v praxi fungují, k čemu všemu mohou být užitečné a v jakých případech má smysl o nich uvažovat.
Psychodiagnostika je velmi obsáhlá psychologická disciplína. Jejím úkolem je zjistit povahu a úroveň různých duševních stavů a charakteristik člověka. Převážnou většinu informací čerpá z oblasti psychologie osobnosti a doplňuje je poznatky z oblastí kognitivní a vývojové psychologie, metodologie, statistiky…
Když se řekne „psychodiagnostika“, spousta lidí si představí test nebo dotazník. Psychodiagnostika však nespoléhá pouze na testy a dotazníky – patří sem i řada jiných metod, které lze účinně použít. Obecně můžeme říct, že psychodiagnostické metody jsou založeny na cíleném a kontrolovaném vyvolávání určitých reakcí, na jejich zaznamenávání, vyhodnocování a následné interpretaci.
Existují dvě hlavní kategorie psychodiagnostických metod, které se od sebe liší především tím, do jaké míry jsou tvárné nebo naopak vymezené poměrně přísnými pravidly. Mezi metody, které je možné pružně přizpůsobovat potřebám situace a zúčastněných osob, patří zejména rozhovor a pozorování. Naopak testové metody jsou standardizované a celý proces by měl být za účelem získání přesných a spolehlivých výsledků pečlivě kontrolován. Zatímco rozhovory a pozorování jsou metody používané odnepaměti, počátky testových metod spadají do konce 19. století, kdy se začaly používat ve školství, v poradenství a následně v armádě. Další období rozvoje především osobnostních testů pak přišlo ve 2. polovině 20. století.
Psychodiagnostické metody neslouží pouze k identifikování abnormalit, jak se často předpokládá. Umožňuje nám zjišťovat také kvalitu jednotlivých charakteristik.
Psychodiagnostické metody dělíme na:
- tzv. klinické, kam patří již uvedené rozhovory a pozorování
- testové metody, a to:
- testy výkonové – do této kategorie patří testy inteligence, testy paměti, zkoušky kreativity, zkoušky verbálních schopností i vědomostní testy
- testy osobnosti – ty mohou mít podobu dotazníků, posuzovacích stupnic, verbálních či grafických testů. Zvláštní kategorii tvoří osobnostní projektivní metody, které konfrontují jedince s podnětovou situací, jež je (na rozdíl od testů schopností) značně neurčitá, málo strukturovaná. Z této mnohoznačnosti podnětu vyplývá možnost velkého počtu nejrůznějších odpovědí.
V poslední době se objevují možnosti on-line diagnostikování. To má pochopitelně své limity vzhledem k tomu, že nemáme testovou situaci pod kontrolou a ochuzujeme se o pozorování a bezprostřední dojem. Na druhou stranu jde o značné ulehčení z časového hlediska, a to obzvlášť v případech, kdy je množství testů v rámci vyšetření poměrně velké.
Aby byla zachována spolehlivost dané psychodiagnostické metody a současně aby nedošlo ke znevýhodnění nebo dokonce poškození vyšetřovaného člověka, je důležité, aby s psychodiagnostickými metodami zacházel odborník, který je s ní seznámen, stejně tak jako s etickým kodexem svého povolání.
Jak to funguje?
Už jsme v úvodu naznačili, že podstatou psychodiagnostiky není pouhá administrace nějakého testu nebo dotazníku. V průběhu psychodiagnostiky vlastně modelujeme situaci, ve které se člověk nachází, a poté zaznamenáváme, vyhodnocujeme a interpretujeme jeho reakce. To můžeme samozřejmě provést tak, že necháme vyšetřovaného člověka vyplnit test nebo dotazník, ve kterém u něj jednotlivé položky či otázky vyvolávají odpovídající reakce, nebo se můžeme vyšetřovaného ptát záměrně sami, provokovat u něj reakce na určité téma. V obecné rovině je tak schéma psychodiagnostických metod velmi jednoduché: podnět g vnitřní zpracování podnětu g reakce na podnět g zaznamenání reakce g vyhodnocení reakce g interpretace.
K čemu nám to může být dobré?
Použití psychodiagnostických metod je vhodné všude tam, kde chceme o člověku zjistit pokud možno komplexní údaje. Výsledky těchto metod nám doplní informace, které jsme získali na základě životopisu, pracovního pohovoru, popř. referencí. Použití pouze jednoho zdroje informací může být velmi zavádějící. Psychodiagnostické metody nám tak pomohou rozšířit množství zdrojů, ze kterých informace o daném člověku získáme. Nedoporučujeme používat pouze jednu metodu jako jediný zdroj informací. Čím více různorodých zdrojů použijeme, tím plastičtější obraz člověka můžeme získat. Můžeme zapojit testy na zjištění úrovně a kvality myšlení, manažerských schopností, osobnostní struktury, schopnosti kreativně myslet, soustředit se, komunikovat s lidmi, můžeme tyto charakteristiky pozorovat, můžeme si vytvořit dostatečný prostor na hloubkový rozhovor s daným člověkem… škála použití různých psychodiagnostických metod je skutečně široká.
Kdy to má smysl?
O psychodiagnostice je vhodné v rámci personalistiky uvažovat především v případě, kdy se při náboru zaměstnance jedná o obsazení pro firmu klíčové pozice, na úrovni středního managementu a výše. V těchto případech je dobré zvážit doplnění pohovoru a psychodiagnostiky ještě dalšími metodami (např. individuálními a skupinovými modelovými situacemi) do podoby tzv. assessment centra. Vhodnost posouzení pracovní způsobilosti formou psychodiagnostiky se ovšem doporučuje rovněž tehdy, kdy jde o jedinečnou specializovanou pozici, kde je úspěch závislý na mimořádném předpokladu.
Psychodiagnostické metody mohou být v případě správného použití výborným zdrojem cenných informací, které jsou užitečné při přijímání nových pracovníků a stejně tak při rozvoji těch stávajících.
